Medová kaše aneb obnovujeme tradice na Bubnu



      Pokud mluviti budete se starousedlíky, kteří s Vámi do družného hovoru upadnou, je možno zaznamenati, že od mnohého uslyšíte příměr:"tu je tlačenice, jako by tu rozdávali medovou kaši". A hovorný stařík Vám rád poví, že dávno tomu co býval tu v podhradí i na hradě Buben zvyk rozdávati ve stanovený den malý bochníček chleba a ždibec medové kaše k němu. Toto podílení se konalo každoročně večer před svátkem Nanebevzetí Panny Marie (15.srpna) a ve starších dobách bývalo hojnější. Bývala to jahelná kaše politá medem. Tento zvyk přinesl sebou rod Bavorů ze Strakonic, kteří jsou v mnohém spojeni s tímto krajem. Ustanovení o rozdávání kaše bylo starodávné v historii rodu Bavorů a bylo spojeno s pověstí o naduté a pyšné paní. Událost tato stala se na jinde a nemá přímou spojitost s Bubnem, leč Bavorů rod úzkostlivě dodržoval tuto tradici i tomto kraji. Stařík ji vypravoval takto:


      Za velmi dávných časů, dala si jedna pyšná paní upéci střevíčky z chleba, Božího daru, aby na posměch žebrákům, stojících u dveří kostela, ukázala že má jídla tolik, že až po něm může šlapati. Neméně pyšně si vedla v kostele za mše svaté. Neklekla při pozdvihování a tu vzápětí byla potrestána. Země se pod ní provalila a pyšná paní se propadla hluboko pod kostel. Ještě i ve farních knihách dočíst se je možno, že pod jedním oltářem je hluboká prohlubeň. Marné však bylo pátrání, díra byla příliš hluboká a průvan vždy zhasil každé světlo, které tam bylo spuštěno. Zvědavost lidská však nepovolila a tak našla jednoho zločince, co právě pobýval v obecní šatlavě a čekal na vykonání rozsudku neb hrdlem katu propadl. Ten raději svolil, že pokusí se vstoupiti do pekel za pyšnou paní, než potupnou smrt na šibenici. Vždyť v případě záchrany paní mu byla slíbena milost. Spustili jej po provaze dolů do prohlubně a on na dně nalezl bíle oblečenou paní, která psala nějaký list. Dopsavší list vložila jej do zobáku kachně podle ní stojící a ukázala zločinci, aby kachnu následoval. Mlčky však následoval volný houpavý krok kachny, která brzy batolila se, brzy plavala na loužích v postranní chodbě. Dlouho trvala tato cesta a konečně vystoupili na světlo boží, na lukách daleko za kostelem. Zločinec vzal kachně ze zobáku list a pospíšil zpět do kostela. Tam odevzdal list majiteli panství. Ten pak zachoval tajemství o obsahu listu, jen otvor v kostele dal přikrýt velikým kamenem a založil nadání na rozdávání jídla a zejména pak medové jahelné kaše a chleba vždy v den, kdy se pyšná paní propadla do pekel. K účelům nadání bylo určeno pole, tak zvané velkopřevorské. Takové pole se nacházelo vždy u kostela na té straně, kde hřbitov se svatostánkem sousedil.


      Vymřeli však starci i stařeny, kteří si chodili pro medovou kaši a bochníček chleba a pouze kdosi vám poví o rozdání "medové kaše". Nadání i vše ostatní zaniklo, jen tato pověst tu zůstala.


      Pokud jste však dostali chuť na medovou jahelnou kaši, sledujte naše stránky v kapitole Kultura na Bubnu, snad se nám podaří i tuto akci oživit ...

třeba i na Vás se dostane ....



WEBMASTER - O.S.Excalibur - http://www.plzenskyexcalibur.cz