Obr aneb spravedlivá odplata



      Bývalé sídlo pánů a hrabat Warlichů a vladyků z Bubna, Hrádek neb Buben jménem, dnes však jen zřícenina kdysi mocného hradu Buben leží na skalnatém ostrohu nad řekou Mží nedaleko vsi Plešnice. Dnešní návštěvníci uzří dnes jen části zdí a zbytky jádra hradu. Však za dob života na hradě žilo celé okolí a poddaný lid byl spokojen, pokud vládl Bubnu i dobrý pán - potomek rodu bubenských vladyků. Vždy takové časy však taky nebývali. Rozkvětem způsobu života byl hrad v 16.stol opuštěn, jen v okolí jeho zůstal usídlen prostý lid, kterému vládli zemanové z blízkých tvrzí Plešnice a Jezná.


       Mnohdy se tak proto stalo, že opuštěný hrad poskytl útočiště mnoha loupeživým rytířům, kteří krajem táhli a dokud nepřišla pomoc od vojska královského nebo spojených posádek okolních pánů a zemanů sídlících na blízkých tvrzích, zužovali ti to místní lid, přepadávali kupce na obchodní cestě, která tudy vedla z Plzně do Stříbra a dále do Bavor, Francie a dalších zemí. Nejhorším ze všech lapků stal se pan Jeniš, který, jak kroniky vyprávějí usídlil se na pustém hradě kolem roku 1673 a za krátkou dobu svého řádění po okolí nashromáždil veliké poklady a mnoho lidí připravil o život. Buď on sám nebo jeho posádka.


       Byl postrachem povozníků a obchodníků, kteří tudy projížděli s plnými vozy na západ nebo naopak přiváželi do nitra zemí Českých náklady cizokrajného zboží. Rytíř se svou družinou dobrodružné chásky přepadával, loupil a vraždil zcela nemilosrdně. Protože tudy jezdili kupci velmi bohatí, bývala kořist značná a sklepení pod hradem se utěšeně plnilo poklady. Často však rytíře napadala myšlenka, že jednou může mu nashromážděné poklady někdo uloupiti. Ať již královské vojsko, které vpadne do kraje a tvrze se zmocní nebo jiný, jemu podobný, avšak silnější lapka. I přemýšlel, jak by se proti takovým nevítaným hostům dobře zabezpečil.



       Jednoho večera, když venku vítr divoce skučel, když odnikud nebylo rozestavenými hlídkami hlášeno, že by se blížil nějaký povoz s bohatým nákladem, seděl rytíř Jeniš ve velké síni u praskajícího a hřejivého krbu a uvažoval o bezpečnosti podzemních sklepení. Dlouho seděl zadumán - avšak stále nemohl nalézt nějakého kloudného řešení. Konečně rozmrzen vstal a vztekle zaklel: "Čert aby to vzal !"


       V tom vichr opět venku zaburácel a odněkud z pozadí krbu ozval se huhňavý hlas: "Volal jsi mne pane? V čem si přeješ abych ti pomohl ?" Pán se ulekl. Po chvíli bojácným hlasem se přece jen otázal: "Kdo jsi ?" Neviditelný host se příšerně zasmál.


      "Kdo jsem? Ché ! Jsem ten, koho jsi volal - pekel pána nejposlušnější služebník. Vím co tě trápí. Vím dobře a pomohu ti. Tvoje nakradené poklady budou v bezpečí před každým, kdo by ti je chtěl odejmout. Pomohu ti, ale - ale něco za něco. - Nežádám mnoho - uvidíš !!" "Co tedy chceš pekel synu..?" odvětil Jeniš. "Dám ti k tvým pokladům dobrého strážce. Ten nedovolí nikdy a nikomu přístupu do sklepení, jen tobě samotnému. Silou svého těla přemůže i nejmocnější vojska. Bude věrným strážcem tvého bohatství. Však za tuto službu nechci nic, než tvou hříšnou duši a duši tvé manželky a všech tvých dítek."


       Rytíř dlouho mlčel. Po chvíli se škaredně zasmál a rozjařeným hlasem zvolal: "Má duše stejně již peklu náleží, proč bych ti ji tedy nedal..? - co mám tedy činiti ?" Neznámý a neviditelný host zahuhňal: "Vezmi kus papíru a napiš: Duši svou, duši své ženy a duše svých dítek poroučím peklu. To podepiš vlastní krví a papír vhoď do krbu. Potom se jdi podívat do sklepení. Jdi však sám, neboť kdokoliv jiný tam vstoupí, bude navždy ztracen a živ odtamtud nevyjde."



       Pán učinil vše jak radil hlas. Když napsal a podepsal papír a vhodil jej do krbu, papír neshořel, nýbrž komínem vylétl vzhůru. Ve sklepě našel pán ohromného obra jenž seděl roztažen na bednách s kořistí a divoce koulel očima a hrozivě mručel. Sám rytíř Jeniš, ač věděl, že jemu šeredný strážce neublíží, raději se rychle vrátil ze sklepení. A pokud tam nemusel, do pokladnice nešel. Vždy na témže místě seděl obr, hlídající majetek a poklady.



       Které si noci vydal se rytíř opět na lup do hustých lesů, jež před staletími pokrývaly tyto kraje. Byl nevlídný čas. Těžké mraky se válely po obloze a v korunách staletých stromů divoce skučel vítr. Od západu se hnala bouře. Rytíř Jeniš se svoji družinou přijel k chráněnému místu u svahu mírného pahorku. Neviděli téměř na krok, ale již z malé vzdálenosti poznali, že v nehluboké rokli u samé paty svahu je někdo ukryt před zlobou nepohody. Bylo to několik lidí, mužů, žen a dětí krčících se pod ochranu vozů. Byli to pravděpodobně vystěhovalci, kteří odcházeli někam za lepším živobytím. Rytíř dal krátký rozkaz svým lidem a ti hned se jali loupiti a rozebírati obsah vozů, nic nedbajíce zděšeného křiku přepadených a úpěnlivých proseb ubožáků o slitování. Kořist však tentokráte byla malá. Loupeživý pán Jeniš rozvzteklen nezdarem výpadu, kázal usmrtiti všechny ty lidi, ani žen a dětí nevyjímaje. Zatím se rozpoutala bouře v plné síle. Blesky proměnily svým fialovým světlem noc v příšerný den. Hrůzný byl obraz tábora ubožáků. Snad onoho pohledu nemohl snésti ani otrlý rytíř. Dal tedy povel ke zpáteční jízdě. Sotva dojela družina ku bráně, klikatý blesk rozerval noční temnotu a s děsným rachotem sjel do hradebních zdí. Současně vyšlehl z tvrze oheň a z podzemí ozvala se dunivá rána - - -



       Ráno, když čeleď vstávala, aby se porozhlédla, kolik škod napáchala noční bouře, div úžasem nezkameněla. Před branou ležely mrtvoly pána Jeniše i celé jeho družiny loupeživé, mrtvoly spálené na troud žhavým bleskem, trestajícím poslem Božím. Střecha obytných částí hradu ležela propadlá mezi ohořelými zdmi a v troskách pohřbívající celou rodinu loupeživého rytíře. Po vchodu do podzemí, k pokladům Jenišovým, pak nikde ani stopy. Tak skončil svůj život tehdejší pán hradu Buben a s ním celá jeho rodina i jeho ničemní pomocníci.




       Od těch dob vždy, když příroda ukazuje své divy a bouře přijdou v jakýkoliv čas, jakoby živly daly si dostaveníčko nad zbytky hradu Bubnu a ukazujíce tak lidu jeho pomíjivost, svou sílu i možnost trestu pro každého, koho boží soud určí. A tak není radno prodlévati čas venku v blízkosti Bubnu neb bouře jsou tu silné, zlé a nepěkné. Dodnes je možné na hradě vidět část zdi, kam blesk - boží trest, hrad zasáhl. Kameny ve zdi jsou podivně prohnuté a slité. Pověst také vypráví, že několik občanů již brzy po smrti rytíře Jeniše snažilo se vynésti poklady z podzemí. Avšak marně.


       Jak psáno jest: "Kdo kopáním, hnaným hamižností a touhou zbohatnout, ruší klid hradu, ten klidu do konce života nebude míti. Tomu pak zjevovati se budou kosterní skelety a zbytky ohořelých těl členů družiny Jenišovy !!" Toť ortel a nesmrtelnost jejich duší za jejich proradné činy. Kdo i přes toto varování dostane se přec pod povrch, tomu pomoz Boží milost neb nejspíš s čertovým obrem padne si do křížku. Dokonce prý jeden odvážlivec neznámým otvorem dostal se až do sklepení, však nikdy se již více na světlo denní nedostal. Snad tedy opravdu čertův ohavný obr nadále dřímá ve sklepích a hlídá dál krvavé Jenišovy poklady.




WEBMASTER - O.S.Excalibur - http://www.plzenskyexcalibur.cz